Psychiatrická léčebna

28. listopadu 2015 v 20:56 |  Deník
Před dvěma lety mě zavřeli do 'blázince' někde na Moravě...
Měla jsem obsedantně kompulzivní poruchu, sociální fobii a syndrom rozdvojené osobnosti. Zkrátka - jsem byla testovací subjekt - ti se na mě vyřádili s testováním prášků!!
Poslala mě tam psychiatrička - nevěděla, co má se mnou dělat. Rozhodně jsem nebyla agresivní nebo 'blbeček', ale... divná. Denní režim se musel přísně dodržovat, snad kvůli autistům...

Přijeli jsme... Asi čtvrt/půl hodiny se mě vyptávali, co mi je, co beru za prášky, jestli jsem měla nějákou vážnou nemoct, pobyt v nemocnici,... Poté jsme šli do pavilonu pro osoby od věku devíti do osmnácti let.. Přišla jsem, měla jsem špatný pocit... Viděla jsem malé autisty - děti, které řvaly a běhaly do kolečka a vykřykovaly nějáké slova... No potěš Pán Bůh...
Nevěděla jsem, jestli mám začít brečet, nebo se schovat pod stůl, co byl na chodbě. "Tu nepatřím... To je koncentrák!"
Rozloučila jsem se s rodinou.. Tím začalo moje nonstop brečení.. Jsem strašně vázáná na moji rodinu... Bylo to pro mě strašně těžké..
"To takhle mám strávit zbytek prázdnin?!" bylo 20. srpna. Za den měla moje internetová kamarádka narozeniny...
Bylo mi řečeno, že tu budu pár dní, než mi zjistí, co mi je. Taky mi bylo řečeno, že to má být jako letní tábor.. Možná tak jako koncentrační tábor...
Šli jsme na oběd.. Jídlo tam bylo jako dobré... ale neměla jsem chuť jíst. Brečela jsem. Sedla jsem si vedle anorektičky. Ta už jedla, tak jsem taky začala jíst. Najednou na mě zařvala nějáká holka.. Řekla, ať ještě nejím. Pak jsem si uvědomila, že se před jídlem 'popřává dobrou chuť' a jíst se může až pak.. Anorektičky mohly jíst dřív..
V té době jsem si nebyla jistá moji orientací a identitou, jedna holka si myslela, že jsem kluk (...) a řekla nahlas "supér, konečně nějáký kluk".. Nepřišlo jí divný, že je tohle dívčí oddělení..?

Hned jsem se seznámila, kdo se mnou sdílí pavilon : pár anorektiček, malí autisti, schizofrenička, feťačky, děvčata s hraniční poruchou osobnosti,.. Já byla jediná 'mého druhu'.
Zavřeli mě na izolační pokoj - pokoj bez kliky zevnitř, jednou rozvrzanou postelí, nočním stolkem a oknem se mřížemi. Na zdech bylo tužkou napsané 'já chci ven!'. Na zateměném pokoji jsem pobyla jeden den, druhý den mě dali na pokoj se schizofreničkou.. Na izolační pokoj přemístili děvče, které mělo 'temper tantrum'.. Myslím, že jí pak dali na uklidnění injekci. Znepokojila mě reakce doktorů - byli zcela klidní a vypadali jako SSáci z koncentráku.. v bílých pláštích..
Večer se sprchovalo a pak se v řadě čekalo, až se půjde na večeři - jak už jsem se zmiňovala, vařili tam celkem dobře. Po večeři se šlo dívat na televizi - my se vždy dívali na Simpsonovy ( což mi přišlo celkem komické.. Smějící se) a pak Spongebob. Od půl osmé do osmi se mohlo rodině telefonovat. Vždy jsem tam byla jako první čekajíc na vydání mobilního telefonu, abych mohla rodině zatelefonovat. Po skončení limitu jsmem šla spát, ať to co nejrychleji uběhne.
Vstávání v 7, snídaně, vydání léků pod přísným dohledem, vycházka v areálu a 2x týdně do kantýny, svačinka, pak hry venku, oběd, odpolední klid.
V odpoledním klidu jsem luštila anglické křížovky, četla časopisy o psech z domova a prohlížela si knihu o druhé světové válce... Moje jediná motivace bylo se dívat na obrázky vojáků s pocitem "oni taky byli daleko od domova.. v nejistém až nebezpečném prostředí"..
Pak se šlo na svačinku (často sladké pečivo nebo jogurt s ovocem) a pak se podle počasí hrály hry venku nebo ve společenské místnosti. Večer sprcha, večeře, televize, mobil, spánek... A zase do kola.
Byli jsme rozděleni do dvou skupin - vážnější případy a lehčí případy - a právě ty lehčí mohly chodit na výlety do města, atd. Já byla v té druhé skupince - vážnější případy. Asi kvůli tomu, že jsem byla nová. Chodili jsme po areálu, k pororozpadlému hrišti (taktéž v areálu) či do kantýny. Semtam jsme potkali chlapecké oddělení ('praví blázni a opravdoví psychopati').

Skončily prázdniny a my jsme začali školu. Hodně děvčat, které šly na střední školy, odešly. My 'základčané' jsme tam ještě byli. Abysme nepropásli školní docházku, chodili jsme do zvláštní školy, která byla v areálu. Běžně tam chodívaly děti z města, ale také psychiatričtí pacienti. Dali nás do třídy 'dospělých dětí', kteří nejspíš propadli. Na úvod hodiny měla starší učitelka proslov.. Došlo slov i na Adolfa Hitlera.. Kritizovala ho a řekla, že to byl 'prostě' dement. Měla jsem sto chutí jí říct, že kdyby nebylo lidí jako je on, v té zvláštní škole by neměli kšefty a zkrachovali. I když to samozřejmě není pravda. Kdo mě zná, pochopí.
Poté nás přemístili do jiné třídy, kde jsem opravdu měla strach o život.. Vyučování bylo lehké, moje první a jediná známka do pseudožákovské knížky byla 1- ze zeměpisu. A teď vám řeknu perličku z matematiky - jelikož jsem dyskalkulik (na matiku prostě nemám buňky, něco jako dyslexie), přihlásila jsem se a řekla učiteli matematiky, že jsem dys.. Učitel se zamyslel a zeptal se, co to je... Jako what??!! :DD
V hodinách tělěsné výchovy jsme pořád hráli vybíjenou - zvláštní školy měly mít turnaj ve vybíjené okolo prosince či kdy. Jelikož mi vybíjená celkem jde (spíš umím perfektně ubýhat míči), bylo to celkem lehké. Pak ale přišly holky z jiných tříd a já se automaticky bála šikany (hold, fobie..) ale nic se nedělo.. Zajímavé.

PÁTEK!!! PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI ZÁŘÍ, PRVNÍ PÁTEK ŠKOLNÍHO ROKU BYL ASI Z NEJHEZČÍCH DNŮ V MÉM ŽIVOTĚ!! ♥ ♥ ♥ Jela jsem domů!! Neskutečná radost. Zrovna svítilo sluníčko a bylo celkem teplo.
Bohatě mi ten pobyt stačil. Naučila jsem se tam mnoha životním lekcím, celkem zvládat stres a hrdě bojovat za svoji důstojnost (kterou udupávali, at už zlí vrstevníci, či nezkušení doktoři).
Bohužel, v odděleních pro děti a mládež se toho moc nevyřeší, protože je dost možné, že tam nenajdete člověka, který sdílí stejný problém.. Akorát vám mohou nasadit správné léky.

~PEACE~

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mneh Mneh | 28. listopadu 2015 v 21:16 | Reagovat

Líbí se mi, že to vyprávíš s humorem. :-)

2 Trickster Trickster | 27. ledna 2016 v 20:07 | Reagovat

To se opravdu stalo tobě?

3 sniperovka sniperovka | 2. března 2016 v 10:48 | Reagovat

[2]: Jo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama